Prosinec 2012

Ach, to jídlo!!!

26. prosince 2012 v 18:50 | B.
Už několikrát jsem se zmiňovala o tom, že prosinec je měsícem jídla. A zase povrzeno! Cukroví je sice ještě mnoho, dokonce i salát a pár kapřích filet ještě zbylo, ale tím, čím nás zásobují naši příbuzní.. To jsou kopy jídla. Jen pro ukázku - na Štědrý den jsme moc nejedli, chtěli jsme vidět zlatý prasátko, u stolu jedli rychle, div nám kosti nezaskočily, jak jsme se těšili ke stromku.. Tedy spíše pod něj, na kopu darů a pak na pojídání cukroví, sklenku bílého vína a vánoční pohádku - těch Dvanáct měsíčků teda nic moc, spíše parodie na Mrazíka, ale ta včerejší, Šťastný smolař, Monte Carlos, lži a koupený titul doktora práv z Plzně, ta byla dobrá.
První svátek vánoční - to se jedlo. Babička je zdatná kuchařka, navařila dva druhy zelí, dva druhy knedlíků a upekla dva druhy masa. Měla nachystanou ovocnou mísu, vánočku, uzené, cukroví - to její je opravdu výborné.
Druhý svátek vánoční - to samé v bledě modrém. Zelí, vepřové a knedlíky, trocha vína, cukroví, uzené, sekaná, tlačenka, vdolečky... Každý si zkrátka vybral, na co měl chuť. A pak si stoupnete na váhu a se zděšením se díváte na displej, jež ukazuje číslo o pár deka větší, než před svátky. Další šok zažijete u příbuzných - ptají se vás, kdy plánujete děti, že babička s dědou by už chtěli pravnoučata.
Vánoce nejspíše nejsou svátky klidu a pohody, jelikož se pořád jenom cpeme (NĚKTEŘÍ) a pak,po zbytek prosince, plánujeme očistnou kůru, cvičení a dietu.

Užijte si ale zbytek roku, neopijte se na Silvestra a hodně zdaru v roce 2013!:)

Davové šílenství

15. prosince 2012 v 15:03 | B.
Je sobota, 15. prosince. Po probuzení nastal výhled z okna a první šok - kde sakra zmizel ten sníh? Jasně, počasí člověk neovlivní, ale bílý prosinec před pár dny ekovoval, k mé radosti, Vánoce na sněhu. Pocházím z Ostravy, takže by asi nebyly úplně bílé, ale ten sníh by byl - a teď, k radosti mé kamarádky, přichází OBLEVA.
Kdysi jsem se pozastavovala nad lidmi, co nakupovali dárky s předstihem - dejme tomu už v září, zase ale nepatřím k těm, co nakupují 24. na pumpě. Pravidelně pobíhání po obchodech nechávám na prosinec, kde v nich strávím nejvíce času, což mě přivádí k šílenství. Vždycky potřebuji být najezená, mít zásobu vody a cukru, protože jinak v těch obrovských nákupních centrech nevydržím ani hodinu.
Dnes byl tedy ideální den - po vydatném obědě a kávě s Marlenkou jsem byla připravená vyrazit. Počasí venku sice vypadalo na jaro, v obchoďáku to ale bylo úplně jedno. Už při příjezdu k Shopping Parku jsem málem padla - nikde se nedalo zaparkovat, dokonce jsem viděla paní, co se slzami na krajíčku hledala mezi zaparkovanými vozítky právě to svoje. Po chvilce ježdění sem a tam jsem si říkala, že se vzdávám a jedu domů, ale nakonec se jedno místečko našlo a přímo pod billboardem, který propagoval firmu Samsung. To se dobře pamatovalo, s následným hledáním nebyl problém.
Při vstupu do Ikey, kde jsem šla ale jenom pro peníze do bankomatu, mě omyl studený pot. U pokladen davy lidí, co nervózně postávali, nadávali, či se vesele bavili, zoufalí prodavači se snažili co nejrychleji pracovat, aby stihli odbavit co nejvíc lidí a před bankomatem fronta jak hrom.
V ostatních obchodech to bylo horší a horší. Bylo to skoro jako davové šílenství. Lidé buď pospíchali a naštvaně předbíhali všechny, které mohli, no anebo naopak koukali do každé výlohy, co potkali a šli hrozně pomalu.
Po půl hodině zoufalého pobíhání po obchodech jsem se zastavila na pití, adrenalin mi trochu klesl a světe div se - do 45 minut jsem měla SKORO vše, co jsem potřebovala.
Stejně bych ale zavedla (alespoň u nás doma) nakupování dárků PO Vánocích. Jednak jsou v té době v obchodech povánoční slevy, z výloh zmizí ty protivné vánoční výzdoby, na které hledíme už od listopadu, a hlavně v těch obchodech snad nebude tolik lidí.
Hezké Vánoce Nevinný

O všem nemožném

8. prosince 2012 v 18:38 | B.
Po dlouhé době jsem se opět dostala ke svému blogu. Píšu sice každý den, ale mám tolik aktivit v oblasti psaní, že na moje "dítě" mi nezbývá čas. Do toho ještě běhám maratony po obchodech a pomalu sháním dárky, reklamuji nefunční věci a pak sedím nad počítačem a píšu kamarádům, ať mi pošlou telefonní čísla, že jsem si nezálohovala kontakty.
Do toho testy ve škole, naštěstí už jich moc nezbývá a za chvíli budeme mít na čas pokoj. Rok 2013 bude pro některé z mých spolužáků zlomový rok, většina z nich se chystá na jinou vysokou školu, mezi nimi i já, takže to bude pár měsíců ve znamení příprav.
Na to se docela těším - bude to boj, ale tenhle půl rok na VŠB nám dal jistotu, že obor, který jsme si dříve vybrali, je ten pravý a opravdu ho chceme dělat. Mnozí se rozhodli, že zůstanou, někteří se zamilovali (ať už šťastně, či nešťastně...). Všechno zlé je pro něco dobré.
Na prosinec jsem se docela těšila, ač tento měsíc považuji za "projezený". Pořád jenom něco jíme - ujídáme cukroví (=zkoušíme, jak chutná), je Mikuláš, někteří mají ještě svátek a pak nastanou tři dny jezení, po nichž následují další, které trávíme s pálením žáhy, no a jen, co žáha poleví, je tady poslední den v roce, Silvestr, který většina z nás stráví někde na horách, s kamarády a taky s lahví alkoholu. Asi není společensky etické strávit jej sama se sebou někde, kde není signál, internet, rádio ani televize, ale nač se podřizovat společenským konvencím? Každý z nás má vlastní pravidla, a podle mě je nejlepším řešením problémů strávit čas sama se sebou a přemýšlet nad tím, co od života chcete. Pokud to víte, stejně jako já, pak se vykašlete na všechno, co vás brzdí a dělejte to, co chcete. Není nic krásnějšího.
Nevím, jaký byl Váš rok 2012, anebo jestli věříte na věci okolo 21. prosince 2012, je ale fakt, že tento rok byl docela divný, tím, že je, jak Mayové tvrdí, posledním rokem železného cyklu. Pevně doufám, že rok 2013 bude pro nás všechny úspěšný a bude to náš rok, takový ten zlatý. Možná jsou to všechno jen zajetá klišé, ale plňte si své sny, stojí to za toMrkající