Zase to pondělí...

8. října 2012 v 19:40 | B.
Znám jen jednoho člověka, který má rád pondělí. Je jím moje bývalá spolužačka, které, díky rozvrhu, začíná školní týden až v úterý.
Upřímně, každé pondělní ráno (a nejen to pondělní) mám pocit, že na mě můj budík křičí, nutí mě vstát z postele. Pokaždé nadávám a vstávám s čirým zoufalstvím a naprostou nechutí. Po přípravě do školy a vydatné snídani se jdu postavit na zastávku, vyhlížet tramvaj a pozorovat lidi. Přijde mi, že v pondělí jsou lidé rozespalí, mrzutí, no, zkrátka nevrlí. Ve středy se jim na tváři objevuje něco jako úsměv a v pátky jezdí vyloženě nadšení, protože je před nimi víkend, který stráví se svými blízkými.
Moje pondělí začalo docela dobře. Řvoucí budík se mi podařilo zkrotit hned napoprvé, žádné "ještě pět minut" se nekonalo, z postele jsem vylezla vcelku rychle, dala si ledovou sprchu a snídani a šla se postavit na zastávku.
Ve škole jsme pak s kamarádkou polemizovaly nad plány do budoucna, mluvily o studiu v Brně a já pak následně odjela na ruštinu.
Ráda jezdím tramvají. Pokaždé si říkám, že se budu učit, či si číst, ale většinou to dopadne tak, že skončím u pozorování lidí, domů, prostě okolí. Uklidňuje mě to. Možná bych se měla odstěhovat do Prahy, kde bych jezdila metrem - žádné pozorování okolí by se nekonalo. Stěhování na západ ale není na pořadu dne.
Mým každodenním chlebem se stala příprava na přijímačky, na internetu pak hledám "jak zvládnout SCIO testy" a každý den se více či méně překonávám, například cvičnými testy z Palackého univerzity, či vyřešením zapeklitého příkladu ze SCIO.
Nemám ráda pondělky a nemám ráda tento typ testů, ale každé pondělí, které je za mnou, a každý vyřešený příklad, mi dokazují, že čas plyne a že, snad, za několik měsíců budu žít svůj sen.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama