Úvodní

4. října 2012 v 20:00 | B.
Líbí se mi, když mohu pozorovat, jak se lidé v průběhu života vyvíjejí, co s nimi dělají jejich sny, přání a touhy. Upřímně: dříve bych své práce schovávala do šuplíku, než abych je někde zveřejňovala, rozhodla jsem se ale, že si založím blog a mé budoucí já tu později bude dávat nejen texty, ale i fotky a podobné věci. Mějte se mnou trpělivost, teprve začínám.
Říjen začal docela dobře, co myslíte? U mě určitě - pracuji pro jeden web, píšu pro blog gymnázia, jež jsem navštěvovala, připravuji se na přijímačky, dělám kurz novinařiny a snažím se fotit. Pozorování okolí a jeho dokumentaci jsem si docela oblíbila - je dobré zachytit sílu okamžiku a později si nostalgicky prohlížet fotky nad hrnkem dobrého čaje s přáteli. Času je ale docela málo, obzvlášť, když máte pocit, že jdete dobrým směrem, čas je ale relativní a každý ho vnímá nějak jinak. Někdy vám hodiny přijdou moc dlouhé, zvláště tehdy, když se na něco těšíte. Na druhou stranu - někdy čas utíká tak rychle, že se nestihnete ani najíst, to je zase můj případ. Z koníčků jsem si udělala svůj osobní cvičební plán - hodinu se budu věnovat ruštině, hodinu angličtině, hodinu budu fotit, pak mě čeká kurz, psaní a.. A najednou je deset hodin večer a vy stojíte před otevřenou lednicí - a protože jsem žena, žaludek protestuje až do rána. Stejně si ale myslím, že by čas mohl ubíhat rychleji - těším se na jaro. Na kvetoucí stromy, hřející jarní sluníčko, zelenou trávu a příjemné teploty. Dokonce se těším i na přijímačky a ucpaný nos. Přeskočila bych díky tomu i můj oblíbený podzim.
Letní bouřky vystřídaly mlhy, déšť a umírající různobarevné listí. V Ostravě se dá konečně trochu žít - horko se nedrží mezi panelovými domy, takže si nepřipadám jako pod pokličkou, ale obávám se, že i tento stav zase přijde - v zimě. Příroda se sice zahalí do bílého kabátu, na čas umlkne, ale smog, ten si dovolenou nedává, je s námi pořád. Za chvíli tady máme Vánoce. Jde to poznat už z výloh obchodů, které vás ubezpečují, že nemáte váhat s nákupem, v listopadu už zboží nebude a tudíž ani dárek, který jste si pro své blízké představovali. Na jednu věc se ale těším - právě na to nostalgické prohlížení fotek, ale nejspíš ne nad hrnkem čaje, ale svařeného vína, bytem bude proudit vůně cukroví. A víte co? Necháme čas plynout, všechno jednou přijde.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama