Navždy odešla

11. února 2013 v 20:56 | B.
Tak a je po všem. Pouštíme si doma balady a vzpomínáme, co všechno jsme s ní prožili. Odešla ve dvaceti letech, po dlouhé a namáhavé práci. Po pračce nás opustila i lednička.

Čas se na ní dost podepsal, z bílé krásky se stala šedá myška, sloužila ale téměř do poslední chvíle. Ptáte se, proč téměř? Jídlo jsme z ní vytahovali spíše teplé, než studené a její šeptání se přiblížilo k rezignujícímu řevu. Došlo nám, že je potřeba ji vyměnit - a HNED.

A tak jsme naši Kalexku zbavili všech ozdob, které na sobě měla, pěkně ji vyčistili a zbavili ji toho, co ji tížilo. A teď jen čeká, až ji odvezou. Konec. Místo ní se k nám na nějaký čas nastěhovala chladnička Samsung s přítelem mrazákem, spolu myslí ekologicky a přizpůsobují se novému prostředí. V kuchyni je relativní klid - nestěžují si.. Alespoň ne moc.

Což o to, nová lednička byla třeba, ale ta stará mi bude chybět. Možná ze mě mluví mléčné kultury z posledního jogurtu, co jsem v ní našla, ale líbilo se mi to její morbidní naříkání - člověk věděl, že není v prázdném bytě úplně sám. Sice mám i psa, ale ten, kdyby došlo na krádež, by přivítal i jejího hlavního aktéra.

Jenže - život je takový. Je to koloběh, věci nás prostě opouštějí, stejně jako lidé, bohužel. Jen nikdy nejsme připraveni. Teď šlo díky bohu jen o ledničku.
 

Nový rok

9. ledna 2013 v 21:48 | B.

Rok 2013 sotva začal a národ už se vaří. Václav Klaus vyhlásil dílčí amnestii, která začala platit od 2.1. Promíjí tak například tresty osobám, jež mají více, než 70 let, či uděleny nepodmíněné tresty, které nejsou delší jak rok. Prezident uvedl, že se tak rozhodl na základě 20. výročí rozdělení České a Slovenské Federativní republiky a vzniku samostatného Česka.
Bez trestu tak skončí Trpišovský, Pomeje, Rollins, anebo Weigl, jehož dcera byla odsouzena k podmínce za způsobenou smrtelnou nehodu. Když už zprostí viny někoho, kdo ZABIL, proč musí jít tedy tykadlový malíř Roman Smetana do vězení? Nebo například manažer, který ukončil osmiletý útěk, a pak se dostal zásahu amnestie prezidenta Klause.
A tak si říkám - to myslí vážně? Jak k tomu přijdou lidé, kteří se domáhali spravedlnosti, kteří, kvůli někomu, přišli o důležitého člověka - dceru, otce, manžela, kamarádku…? Navíc, když se prokáže, že dotyčný je opravdu viník - pozůstalým se uleví - spravedlnosti bylo učiněno za dost a najednou toto. Je to zoufalé, je to k pláči a ani se to nedá popsat.
Prezident je sice naposledy ve funkci, naposledy říkal novoroční projev, a tohle byl jeho první krok, ale toto rozhodnutí bylo špatné. Pokud někdo spáchal trestný čin, ať už záměrně, či ne, měl by za to pykat a trest přijmout. V dnešní době totiž mnohým svědomí nic neříká.

Nový rok je konečně tady. Konec světa nenastal, lidé jsou stále stejní, nezměnili se, pořád jsme nejspíše v éře železné. Přechod k té zlaté bude běh na dlouhou trať. Televize rok 2013 přivítaly tradičními estrádami, města honosnými ohňostroji. Stejně jako Ostrava. Půl tuna pyrotechniky byla odpálená prvního ledna 2013 v 18:00. Byla to opravdu krásná podívaná, sešlo se 15 000 lidí.

Česko si bude volit už tento víkend svého prezidenta. I já už mám svého kandidáta. Sleduji pravidelně ČT24, čtu rozhovory s kandidáty, takže nebylo těžké si vybrat. Od třetího ledna vysílá dnes jmenovaná veřejnosprávní televize rozhovory s kandidáty, které budou završeny obrovskou diskuzí se všemi. Rozhodnutí každého z nás je subjektivní, tudíž se za své názory nestyďte a buďte subjektivní. Střídání je na čase.





Ach, to jídlo!!!

26. prosince 2012 v 18:50 | B.
Už několikrát jsem se zmiňovala o tom, že prosinec je měsícem jídla. A zase povrzeno! Cukroví je sice ještě mnoho, dokonce i salát a pár kapřích filet ještě zbylo, ale tím, čím nás zásobují naši příbuzní.. To jsou kopy jídla. Jen pro ukázku - na Štědrý den jsme moc nejedli, chtěli jsme vidět zlatý prasátko, u stolu jedli rychle, div nám kosti nezaskočily, jak jsme se těšili ke stromku.. Tedy spíše pod něj, na kopu darů a pak na pojídání cukroví, sklenku bílého vína a vánoční pohádku - těch Dvanáct měsíčků teda nic moc, spíše parodie na Mrazíka, ale ta včerejší, Šťastný smolař, Monte Carlos, lži a koupený titul doktora práv z Plzně, ta byla dobrá.
První svátek vánoční - to se jedlo. Babička je zdatná kuchařka, navařila dva druhy zelí, dva druhy knedlíků a upekla dva druhy masa. Měla nachystanou ovocnou mísu, vánočku, uzené, cukroví - to její je opravdu výborné.
Druhý svátek vánoční - to samé v bledě modrém. Zelí, vepřové a knedlíky, trocha vína, cukroví, uzené, sekaná, tlačenka, vdolečky... Každý si zkrátka vybral, na co měl chuť. A pak si stoupnete na váhu a se zděšením se díváte na displej, jež ukazuje číslo o pár deka větší, než před svátky. Další šok zažijete u příbuzných - ptají se vás, kdy plánujete děti, že babička s dědou by už chtěli pravnoučata.
Vánoce nejspíše nejsou svátky klidu a pohody, jelikož se pořád jenom cpeme (NĚKTEŘÍ) a pak,po zbytek prosince, plánujeme očistnou kůru, cvičení a dietu.

Užijte si ale zbytek roku, neopijte se na Silvestra a hodně zdaru v roce 2013!:)
 


Davové šílenství

15. prosince 2012 v 15:03 | B.
Je sobota, 15. prosince. Po probuzení nastal výhled z okna a první šok - kde sakra zmizel ten sníh? Jasně, počasí člověk neovlivní, ale bílý prosinec před pár dny ekovoval, k mé radosti, Vánoce na sněhu. Pocházím z Ostravy, takže by asi nebyly úplně bílé, ale ten sníh by byl - a teď, k radosti mé kamarádky, přichází OBLEVA.
Kdysi jsem se pozastavovala nad lidmi, co nakupovali dárky s předstihem - dejme tomu už v září, zase ale nepatřím k těm, co nakupují 24. na pumpě. Pravidelně pobíhání po obchodech nechávám na prosinec, kde v nich strávím nejvíce času, což mě přivádí k šílenství. Vždycky potřebuji být najezená, mít zásobu vody a cukru, protože jinak v těch obrovských nákupních centrech nevydržím ani hodinu.
Dnes byl tedy ideální den - po vydatném obědě a kávě s Marlenkou jsem byla připravená vyrazit. Počasí venku sice vypadalo na jaro, v obchoďáku to ale bylo úplně jedno. Už při příjezdu k Shopping Parku jsem málem padla - nikde se nedalo zaparkovat, dokonce jsem viděla paní, co se slzami na krajíčku hledala mezi zaparkovanými vozítky právě to svoje. Po chvilce ježdění sem a tam jsem si říkala, že se vzdávám a jedu domů, ale nakonec se jedno místečko našlo a přímo pod billboardem, který propagoval firmu Samsung. To se dobře pamatovalo, s následným hledáním nebyl problém.
Při vstupu do Ikey, kde jsem šla ale jenom pro peníze do bankomatu, mě omyl studený pot. U pokladen davy lidí, co nervózně postávali, nadávali, či se vesele bavili, zoufalí prodavači se snažili co nejrychleji pracovat, aby stihli odbavit co nejvíc lidí a před bankomatem fronta jak hrom.
V ostatních obchodech to bylo horší a horší. Bylo to skoro jako davové šílenství. Lidé buď pospíchali a naštvaně předbíhali všechny, které mohli, no anebo naopak koukali do každé výlohy, co potkali a šli hrozně pomalu.
Po půl hodině zoufalého pobíhání po obchodech jsem se zastavila na pití, adrenalin mi trochu klesl a světe div se - do 45 minut jsem měla SKORO vše, co jsem potřebovala.
Stejně bych ale zavedla (alespoň u nás doma) nakupování dárků PO Vánocích. Jednak jsou v té době v obchodech povánoční slevy, z výloh zmizí ty protivné vánoční výzdoby, na které hledíme už od listopadu, a hlavně v těch obchodech snad nebude tolik lidí.
Hezké Vánoce Nevinný

O všem nemožném

8. prosince 2012 v 18:38 | B.
Po dlouhé době jsem se opět dostala ke svému blogu. Píšu sice každý den, ale mám tolik aktivit v oblasti psaní, že na moje "dítě" mi nezbývá čas. Do toho ještě běhám maratony po obchodech a pomalu sháním dárky, reklamuji nefunční věci a pak sedím nad počítačem a píšu kamarádům, ať mi pošlou telefonní čísla, že jsem si nezálohovala kontakty.
Do toho testy ve škole, naštěstí už jich moc nezbývá a za chvíli budeme mít na čas pokoj. Rok 2013 bude pro některé z mých spolužáků zlomový rok, většina z nich se chystá na jinou vysokou školu, mezi nimi i já, takže to bude pár měsíců ve znamení příprav.
Na to se docela těším - bude to boj, ale tenhle půl rok na VŠB nám dal jistotu, že obor, který jsme si dříve vybrali, je ten pravý a opravdu ho chceme dělat. Mnozí se rozhodli, že zůstanou, někteří se zamilovali (ať už šťastně, či nešťastně...). Všechno zlé je pro něco dobré.
Na prosinec jsem se docela těšila, ač tento měsíc považuji za "projezený". Pořád jenom něco jíme - ujídáme cukroví (=zkoušíme, jak chutná), je Mikuláš, někteří mají ještě svátek a pak nastanou tři dny jezení, po nichž následují další, které trávíme s pálením žáhy, no a jen, co žáha poleví, je tady poslední den v roce, Silvestr, který většina z nás stráví někde na horách, s kamarády a taky s lahví alkoholu. Asi není společensky etické strávit jej sama se sebou někde, kde není signál, internet, rádio ani televize, ale nač se podřizovat společenským konvencím? Každý z nás má vlastní pravidla, a podle mě je nejlepším řešením problémů strávit čas sama se sebou a přemýšlet nad tím, co od života chcete. Pokud to víte, stejně jako já, pak se vykašlete na všechno, co vás brzdí a dělejte to, co chcete. Není nic krásnějšího.
Nevím, jaký byl Váš rok 2012, anebo jestli věříte na věci okolo 21. prosince 2012, je ale fakt, že tento rok byl docela divný, tím, že je, jak Mayové tvrdí, posledním rokem železného cyklu. Pevně doufám, že rok 2013 bude pro nás všechny úspěšný a bude to náš rok, takový ten zlatý. Možná jsou to všechno jen zajetá klišé, ale plňte si své sny, stojí to za toMrkající

My nemocní a nešikovní

26. listopadu 2012 v 17:30 | B.
Dnes jsem dočetla fejeton Renáty Fíkové, kde popisovala všechny své úrazy, což mě inspirovalo k tomu, že sepíšu ty své. Když dávám k dobru svým známým úrazy z dětství, puberty i dospělosti, hodně lidí padne smíchy. Já a jeden další člen mé rodiny (tatínek) jsme často terčem vtípků, já jsem slušně řečeno nešika, on hypochondr. Babička dokonce tvrdí, že jsem to zdědila po něm. Úrazy přitahuji jako magnet, každý rok mívám nějaký. Většina mých úrazů se stala u babičky, možná rodiče dokonce zvažovali, že k ní přestanu jezdit na prázdniny, u většiny z nich byl přítomen můj bratranec a ten tvrdí, že jen díky němu jsem přežila na sídlišti.
Jako malé batole jsem na sebe strhla zrcadlo. Podle slov mamky jsem na něj lezla a zrcadlo "nečekaně" spadlo. Jednou jsem chtěla klacek, abych si měla s čím hrát na Bradavice, k mé smůle ale "klacek" v zemi byl kořen, tudíž se škupnutím jsem se já skutálela do Jičínky. Poté jsem si hrála u houpacího křesla, které se mi poté zhoublo na ruce, výsledkem byl zlomený loket. Nejkomičtější situace nastala, když jsem skákala z postele, to jsem si nalomila klíční kost. Jak se tohle někomu podaří, nevím, každopádně nikoho nenapadlo, že to mám ze skoku z postele. Do nemocnice jsem se dostala až na druhý den ráno, oréza mě neminula. Po sundání mi spolužáci na základce říkali, že mám novou ruku.
Při hraní na terase se skákací kuličkou ((podotýkám, že bylo po dešti) jsem si prokousla ret, krve jako z vola, lékařům na frýdecko-místecké chirurgii úraz musel připadat dost komicky, pusu mi zašili, jistily ji čtyři stehy. Babička si pak dala tu práci a vydrhla krev z chodníčku vedoucího od baráku k příjezdové cestě.
To ale samozřejmě není všechno. Přičtěme ještě natržené obočí, když mě můj bratr a bratranec naháněli po zahradě s kýblem ledové vody, několik naražených prstů při tělocviku, pády na bruslích, kole, anebo lyžích ( ty mi pomáhali chytat kamarádi na sjezdovce). Divím se, že jsem přežila těch dvacet let. A to nepočítám oprsty přiskřípnuté ve dveřích, bouli, kterou způsobily dveře od ledničky, či moje dělání konrmelců na posteli, při němž jsem narazila do lustru. Pár čýásteček na něm chybí.
Vypadá to, mám za sebou víc úrazů, než většina z vás, ale přesto pevně věřím, že už jsem si to vybrala (to musím zaklepat!!!). A jaké je vaše úrazové portfolio?

To, co potřebuji...

23. listopadu 2012 v 18:01 | B.
To, co zrovna teď nutně potřebuji, je čas. Spoustu času navíc, abych stíhala všechno, co si ráno naplánuji. V klidu se nasnídat, obléct, udělat ze sebe člověka, vyjít na tramvaj, dojet v pohodě do školy, něco se naučit, jet domů, najíst se, mít čas na své povinnosti a koníčky... SEN!
Dovedete si představit, kdyby měl den třeba 30 hodin? Co všechno bych stihla a ještě by mi zbyl čas právě na milované koníčky? Všechno ostatní by samozřejmě zůstalo při starém - stejný počet vyučovacích hodin, stejný spánek, akorát těch 6 hodin navíc bychom trávili po svém - s kamarády, přítelem, rodinou, s foťákem, nad články, ruštinou, oblíbenými knihami a vůbec, kdyby človk každý den dělal něco, co ho zajímá a baví, byl by spokojenější. Zvláště teď, před Vánoci, kdy všichni běháme po obchodech s jazykem na vestě, v hlavě přesné obrázky toho, co nakoupíme. A bum - oni to nemají.
Na svůj blog jsem se kvůli nedostatku času dostala po měsíci a stejně za chvíli zase odběhnu - čeká mě 4. lekce novinářsého kurzu.
Škoda, že se nemohou pořádat závody ve stresujícím běhání sem a zpátky - o vítězné příčky by se prala spousta zájemců. Už před měsícem jsem slíbila spolužačce, že napíšu fejeton o chlapech - taky mají své vrtochy. Ještě jsem se k tomu nedostala. A proto Ti slibuji, Šari, že se na to co nejdříve vrhnu, do konce prosince to určitě bude (ať si nenesu resty do dalšího roku). Pokud nestíháte stejně jako já, zkuste se zastavit. Na chvíli. Je to perfektní.
P.S.: Sháním pisálka na svůj blog právě kvůli nedostatku času.
P.S.2: Neplatím.
mějte se zatím hezkySmějící se

S požitkem ve stresujících dnech

6. listopadu 2012 v 23:03 | B.
Znáte to - za sebou máte náročný den - absolvujete nejhorší předmět v týdnu (omlouvám se, matematiko), pár hodin si posedíte nad šutrologií (mineralogie + petrografie), domů dorazíte vyšťavení, zjistíte, že máte upomínku v knihovně, protestující žaludek se dožaduje jídla, jenže na to není čas - musíte do knihovny. Večer pak sedíte nad sklenkou bílého vína, o kterém víte, že vám leze víc do hlavy (= potřebujete, aby byla prázdná) a přemýšlíte nad vším nemožným. WELCOME IN MY LIFE!
Přemýšlím tedy nad úplnými pitomostmi - nad novým šamponem, který pěkně voní, po příklad, který mi nevyšel, přes sericit, po novou barvu vlasů a pak se dostanete k běžným mladým starostem, to všechno během jednoho večera.
Občas bych chtěla někoho, kdo by myslel za mě. Člověk, který by se zabýval jinými věcmi. Anebo bych chtěla takové to tlačítko v hlavě - vypínač, který, zkrátka a dobře, ukončí proces hloubání nad vším nemožným. Jak dobře by se mi žilo - nenadávala bych na obchodní centra, ve kterých už teď visí vánoční výzdoba (což o to, advent je až za měsíc, ale s Vánoci začneme strašit už teď), články bych měla napsány hned, ty kameny by mi lezly lépe do hlavy a bílé víno by se tam třeba nedostalo vůbec..
Jenže - jsem to já. Žiju tady a teď, žiju jen jednou. Člověk se podle mě rodí proto, aby naplnil tu nejvyšší představu o sobě samém - musíme si jen umět představit, že jsme tím vším. Pak to chce jen čas a dřinu. Odhodlání, 0% lenosti, 100% vytrvalosti. Měli bychom dělat to, co nás baví - každý svého štěstí strůjcem, máme možnost volby. JUST DO IT: Tím heslem jsem se začala řídit - je to tak jednoduché - dělat to, co mě baví - psát, plavat, číst, fotit, cvičit.. To všechno a mnohem víc - prostě musíte dělat to, co chcete. Souhlasím s myšlenkou, že štěstí závisí na druhu našich myšlenek - myšlenky jsou jako magnet. Pokud myslíte negativně, tak černá myšlenka přivede další sestřičky a je to v háji - dny trávíte nad hrnkem čaje, se sadou kapesníků v ruce, stojíte před zrcadlem a hledáte ty chyby (=dámy!!!).
roto myslete pozitivně, nenechte se nikým vyvézt z míry (ani ženskou, natož chlapem - i muži mají své dny), a i když je tady listopad, bavte se, těšte se z věcí, které přijdou (ať už svátky, jaro, léto..). Tím se nejlépe zabrání podzimní depresi.
A pokud na vás i tak padne splín - pusťte si nějakou dobrou komedii, poseďte s přáteli nad skleničkami vína, miskou brambůrků, trochou dobrého pečiva - a hned vám bude lépe!

Křest

28. října 2012 v 23:28 | B.
Kapela The Places má 24. listopadu křest EP In our alley v hudebním klubu Barrák. Vstupné 40 korun, jste srdečně zvániUsmívající se

The Places

27. října 2012 v 20:54 | B.
Pátý ročník festivalu Youth4youth máme za sebou. Přinesl spoustu talentů, ať už na scéně hudební, taneční, či v jakémkoliv odvětví umělecké scény. Já se rozhodla zaměřit se na hudební scénu, konkrétně na kapelu z Ostravy The Places. Skupina se skládá ze zpěvačky Evy Konečné, Ondry Dlouhého a Jakuba Vašíčka, kteří ovládají hru na kytaru, Ondry Piky, který hraje na baskytaru a Martina Hampela, který má na starosti bicí.
Kapela The Places vznikla v roce 2010. V roce 2011 získala vlastní zkušebnu, začala hrát pro přátele a skládat vlastní songy. Následují koncerty v Ostravě a Opavě, první články v novinách, účast na soutěžích (proRock Praha), vydání prvního EP. Předskokany dělali vítězům Boomcupu 2010 Black roll v Klimkovicích. V roce 2012 si, po postupu do boomcupového semifinále, zahráli na Slezskoostravském rockfestu, účastnili se Festivalu v ulicích. V únoru letošního roku se ocitli v Českém rozhlase Ostrava - první rozhovor. Druhé EP nazvané In our alley bude mít křest 24. listopadu v klubu Barrák. EP se natáčelo v Home recording studio Žik v Orlové, mix a mastering dělal Martin Žák. 17. listopadu, má kapela koncert v klubu Chlív s brněnskou kapelou The Creeps.
Nemám ráda disco, house a podobné hudební styly, rockové písničky The Places se mi líbí, proto jsem se rozhodla, že se na jejich koncert zajedu podívat. Před koncertem jsem se sešla se zpěvačkou, protože ani jedna z nás netušila, kde se nachází klub Cooltour. Vstupné bylo 50 korun, do koncertu zbývalo ještě pár chvil, takže jsme se rozutekli, kapela se šla podívat na konkurenci, já na další koncerty, na výstavu fotek a obrazů. Když devatenáctá hodina dohnala tu osmnáctou, koncert začal. Atmosféra byla neuvěřitelná - skupina lidí nemalého počtu tancovala, skákala, zpívala. Zazněly například tyto skladby: Red, Sunlight, Things got out of control, Locked, apod. Nadchly mě už písničky z nového EP, ale slyšet naživo například Things got out of control byl naprosto jiný zážitek - energie proudila a dav jásal. Koncert byl opravdu parádní, líbila se mi komunikace zpěvačky s publikem, na kapele bylo vidět, že si koncert užívá. Rozhodně doporučuji jít na další koncert, opravdu se mi koncert líbil, byl vydařený. Jen je škoda, že kapela nedostala víc prostoru, víc času, protože na mou oblíbenou písničku Something is wrong bych si počkala a přidala bych se k poskakujícímu davu.
Otázky pro kapelu:
1) Jak se vám hrálo na festivalu "mladí mladým"?
2) Kdy bude křest druhého alba?
3) Nenapadlo vás někdy přihlásit se do soutěží, jako byl Výtah na Óčku?
4) Jaké máte plány do budoucna?
Eva
1) Koncert na Y4Y byl perfektní, a to hlavně díky lidem, kteří nás přišli podpořit pod pódium. Škoda jen, že jsme na vystoupení měli pouze jednu hodinu. 2)
2) To už snad napověděli hoši…3)
3) O óčkovském Výtahu jsem něco málo slyšela, ale o přihlášení jsem určitě neuvažovala. Pokud se k něčemu takovému rozhodneme, nebude to teď. A to z důvodů časových i z těch, že je stále co tvořit a pilovat:)4)
4) Kapelní plány do budoucna bych shrnula slovy: zkoušky, křest, koncerty.
Kuba
1) Pro mě to byl jeden z nejlepších koncertů, na kterém jsem kdy hrál. Všechno klapalo víceméně tak, jak má, jenom čas nás trochu tlačil.
2) Vypadá to na 24. listopad.
3) K TV Óčko osobně sympatie nemám, ale některých soutěží jsme se zúčastnili. Ku příkladu pražského ProRocku nebo Boomcupu.
4) Nic speciálního neplánujeme. Prostě budeme pořád hrát a uvidíme…
Andy
1) Hrálo se skvěle. Sice na začátku jsem měl problém se zvukem (zvučení proběhlo z důvodu úspory času velmi rychle a mouchy se vychytávaly během celého koncertu), ale kromě toho nemám výhrady. Prostor byl velký, plný aktivních lidí, měli jsme zapůjčenou kvalitní aparaturu, atmosféra byla skvělá. Škoda, že jsme měli jen hodinu… Jen víc takových koncertů.
2) Na křest se moc těšíme, bude ke konci listopadu.
3) Pár soutěží již máme za sebou, téměř pokaždé jsme se dostali alespoň do užšího výběru kapel, i do boje místa na "bedně", ale do takovéto soutěže bych se vrhnul až později. Momentálně máme období, kdy se méně zkouší z všelijakých důvodů, a já chci, aby kapela šla do soutěže se 100% nasazením. Čili s novými a hlavně nazkoušenými písněmi, třeba i nějakým klipem a hlavně s jistotou.
4) Plány do budoucna jsem lehce naznačil v předchozí odpovědi - poslední dobou jsme udělali velký krok ve zvuku, čili naše staré songy už moc nejsou jako "my", takže budou nové věci, které budou znít jako "současné my", zanedlouho bude nové demo, časem možná singl nahraný v profi studiu, nějaký ten klip, soutěže, na léto snad nějaké festivaly, ale hlavně práce ve zkušebně - skládání, cvičení, sehrávání, prostě vyvíjet se v kukle, než přijde čas a vyletíme ven.
Martin
1) Koncert byl sám o sobě dobrý, ale před tím, než to celé vypuklo, jsem byl dost nervózní. Obvykle se na koncerty těším, ale teď jsem měl na začátku fakt strach. Naposledy jsem se takhle cítil, když jsme hráli loni v prosinci v Opavě. Ale během prvních dvou songů se to všechno srovnalo a pak už to byla paráda.
2) Určitě to chceme stihnout před koncem světa.
3) Nebylo by to na škodu, ale určitě ne teď… Jinak výtahy mám rád, zvlášť ty superrychlé moderní, co mají v centru nebo takové ty prosklené v berlínských hotelech.
4) Zahrát si s Tata Bojs a udělat s nima společnou fotku, anebo dvě.
Ondra
1) Hrálo se mi úžasně. Při koncertu musím cítit od publika zpětnou vazbu. Ta v tomto případě byla stoprocentní. Takže jsem si to maximálně užil!
2) Kluci naznačili.
3) Mě osobně nenapadlo. Byli jsme s kapelou ve zmiňovaných soutěžích jako je BoomCup nebo pražský Prorock, což pro nás, dle mého názoru, byla obrovská zkušenost. A navíc si nemyslím, že s prvním albem bychom se do takové soutěže vůbec dostali. Ale když o tom tak uvažuju a vidím náš posun, začínám si myslet, že by to nemusel být zas až tak špatný nápad něco takového zkusit…
4) Plány do budoucna jako kapela? To je těžké říct... 3/5 kapely jsou na VŠ, 1/5 bude letos maturovat, čili si myslím, že vše se bude odvíjet podle toho, jak dalece budeme zvládat skloubit školu s kapelou. Zatím si myslím, že se nám to daří celkem obstojně, tudíž doufám v další rozlet kapely. Jinak takový ten tajný sen je zahrát si ve Wembley. A když už né Wembley, tak aspoň Bazaly...
www. bandzone.cz/theplaces
www.facebook.com/ theplaces

Kam dál